Leccinum aurantiacum

Co byste měli vědět

Leccinum aurantiacum je druh houby vyskytující se v lesích Eurasie a Severní Ameriky. Má velkou, výrazně červenou čepičku a v Severní Americe je známý také jako stonek strupovky červené. Roste společně s různými druhy stromů, včetně dubů, bříz a buků. Stejně jako mnoho jiných hub má i Leccinum aurantiacum potenciální zdraví prospěšné účinky. Je dobrým zdrojem vitaminů B a D a minerálních látek, jako je selen a draslík.

Rod Leccinum se vyznačuje jedinečnými znaky, jako je štíhlá stopka se silnými šupinami, hymenofor tvořený tenkými dlouhými trubičkami s malými póry a bílá nebo nažloutlá dužnina, která se na řezu zabarvuje. Všechny houby rodu Leccinum jsou mykorhizní a jedlé. Lidé tento druh rádi jedí a mohou ho vařit podobně jako jiné jedlé hříbky, ale jeho maso při vaření velmi ztmavne. Stejně jako ostatní houby z čeledi Boletaceae je však náchylná k napadení červy.

Další názvy: lesklokorka lesklá, lesklokorka lesklá, lesklokorka lesklá: Škrabák červený, oranžový dubový, německy (Espenrotkappe), Nizozemsko (Rosse populierboleet).

Určování hub

1. Klobouk

   Klobouk Leccinum aurantiacum začíná jako koule nebo hluboká kopule, pokrytá jemnou srstí, poté se stává plochým se šupinatým povrchem a má barvu od cihlově červené po tmavě hnědou. Může být 1.57 až 8.66 palců (4 až 22 cm) široká a na okraji má trojúhelníkové chlopně.

2. Trubičky a póry

   Trubičky jsou kruhové, zprvu bílé, pak světle hnědé a zakončené malými hranatými póry, které se zbarvují růžovošedě a pak tmavě šedě.

3. Stonek

   Stonek je bílý nebo pýřitý a 1.97 až 9.84 palců (5 až 25 cm) vysoké, s průměrem 0.59 až 1.97 palců (1.5 až 5 cm), pokryté červenohnědými vlnatými šupinami, které s věkem tmavnou.

4. Dužina

   Dužnina je na čerstvém řezu bílá, ale při manipulaci nebo řezu může lehce zmodrat a směrem k bázi ztmavnout.

5. Výtrusy

   Úzce elipsoidní až fusiformní, 12.5-18.5 x 3.5-6 µm.

6. Výtrusy

   Olivově hnědé až okrově hnědé.

7. Stanoviště

   Roste v létě a na podzim roztroušeně až hojně v půdě pod borovicemi v lese složeném převážně z borovic a osik.

8. Chemická reakce

   špinavě růžově červený s formalínem, později se mění na hnědofialový. Se síranem železitým se trama zbarvuje do šedozelena a na dříve nezabarvených místech ještě o něco více do zelena.

Podobné druhy

1. Leccinum versipelle

   Má však světlejší čepičku s více žlutými odstíny a nerovnosti stonku jsou od počátku tmavé.

2. Leccinum vulpinum

   Vyskytuje se v okolí borovic a smrků. Ne všichni autoři je uznávají jako samostatné druhy.

3. Leccinum rufum

   Má méně červený povrch klobouku a bílé šupiny na stonku.

4. Leccinum albostipitatum

   Roste s osikou a má bílé šupiny na stonku.

5. Leccinum insigne

   Vyskytuje se v Severní Americe a roste v osikových nebo březových porostech.

Taxonomie a etymologie

Vědecký název Boletus aurantiacus, který poprvé popsal francouzský přírodovědec Jean Baptiste Francois (Pierre) Bulliard v roce 1781, je Boletus aurantiacus. V současnosti uznávaný vědecký název Leccinum aurantiacum publikoval v roce 1821 britský mykolog Samuel Frederick Gray (1766-1828).

Druhové jméno Leccinum pochází ze starého italského slova, které znamená houba, zatímco specifické epiteton aurantiacum odkazuje na oranžovou barvu klobouku.

Synonyma a variety

• Boletus rufus Schaeffer (1774), Fungorum qui in Bavaria et Palatinatu circa Ratisbonam, 4, s. 75, tab. 103

• Boletus aurantiacus Bulliard (1784), Herbier de la France, 5, tab. 236 & tab. 489, obr. 2 (Basionyme) Sanctionnement : Fries (1821)

• Boletus leucopodius Persoon (1800) [1799], Observationes mycologicae seu descriptiones tam novorum quam notabilium fungorum, 2, s. 11

• Boletus aurantius Persoon (1801), Synopsis methodica fungorum, s. 504

• Boletus aurantius var. ß leucopodius (Persoon) Persoon (1801), Synopsis methodica fungorum, s. 504

• Boletus aurantius var. γ rufus Persoon (1801), Synopsis methodica fungorum, s. 505

• Suillus aurantiacus var. γ rufus (Persoon) Poiret (1806), in Lamarck, Encyclopédie méthodique, Botanique, 7, p. 497

• Suillus aurantiacus var. ß leucopodius (Persoon) Poiret (1806), in Lamarck, Encyclopédie méthodique, Botanique, 7, s. 497

• Suillus aurantiacus (Bulliard) Poiret (1806), in Lamarck, Encyclopédie méthodique, Botanique, 7, s. 497

• Tubiporus julii-mensis Paulet (1808) [1793], Traité des champignons, 2, s. 369, tab. 169, obr. 1-2

• Leccinum aurantiacum var. leucopodium (Persoon) Gray (1821), A natural arrangement of British plants, 1, s. 646

• Leccinum aurantiacum var. rufum (Persoon) Gray (1821), A natural arrangement of British plants, 1, s. 646

• Boletus aurantiacus var. rufus (Persoon) Mérat (1821), Nouvelle flore des environs de Paris, Edn 2, 1, s. 46

• Boletus scaber var. aurantiacus (Bulliard) Pollini (1824), Flora veronensis quam in prodomum florae italiae septentrionalis, 3, s. 603

• Boletus scaber var. rufus (Persoon) Pollini (1824), Flora veronensis quam in prodomum florae italiae septentrionalis, 3, s. 604

• Boletus viscidus var. ß aurantiacus (Bulliard) Duby (1830), Botanicon gallicum seu synopsis plantarum in flora Gallica, Edn 2, 2, s. 784

• Boletus aurantius scaber Secretan (1833), Mycographie Suisse, 3, s. 9 (nom. inval.)

• Boletus rufus scaber Secretan (1833), Mycographie Suisse, 3, s. 10 (nom. inval.)

• Gyroporus rufus (Persoon) Quélet (1886), Enchiridion fungorum in Europa media et praesertim in Gallia vigentium, s. 161

• Boletopsis rufa (Persoon) Hennings (1898), in Engler & Prantl, Die natürlichen pflanzenfamilien, 1(1**), s. 194

• Solenia rufa (Persoon) Kuntze (1898), Revisio generum plantarum, 3, s. 522

• Tubiporus rufus (Schaeffer) Ricken (1918), Vademecum für pilzfreunde, Edn 1, s. 204

• Krombholzia rufa (Persoon) E.-J. Gilbert (1931), Les livres du mycologue, tome 3. Les Bolets, s. 183

• Krombholzia aurantiaca (Bulliard) E.-J. Gilbert (1931), Les livres du mycologue, tome 3. Les Bolets, s. 118

• Krombholzia aurantiaca subsp.* rufa (Persoon) Maire (1933), Treballs del Museu nacional de ciències naturals de Barcelona, sèrie botànica, 15(2), s. 42

• Krombholziella aurantiaca (Bulliard) Maire (1937), Publicaciones del Instituto botánico, Barcelona, 3(4), s. 46

• Krombholziella aurantiaca subsp.* rufa (Persoon) Maire (1937), Publicaciones del Instituto botánico, Barcelona, 3(4), s. 46

• Trachypus aurantiacus (Bulliard) Romagnesi (1939), Revue de mycologie, Paris, 4(2), s. 141

• Boletus versipellis var. aurantiacus (Bulliard) Vassilkov (1948), Edibles and poisonous fungi of central parts of the European Districts of the URSS, s. 38

• Leccinum rufum (Persoon) Kreisel (1984), Boletus, SchrReihe, 1, s. 30

• Krombholziella rufa (Persoon) Alessio (1985), Fungi europaei, 2, Boletus, s. 474, pl. 80

• Leccinum leucopodium (Persoon) Dörfelt & G. Berg (1990), Feddes repertorium, specierum novarum regni vegetabilis, 101(9-10), s. 567

• Leccinum quercinum (Pilat) E.E. & Watling s. auct

Zdroje:

Foto 1 - Autor: Boletus Boletus (Boletus Boletus) Maksim Shanin (CC BY-SA 4.0 International)

Foto 2 - Autor: Mgr: Björn S. (CC BY-SA 2.0 Obecný)

Foto 3 - Autor: Mgr: Björn S. (CC BY-SA 2.0 Obecný)

Foto 4 - Autor: J: Lycaon (CC BY-SA 4.0 International)