Leccinum duriusculum
Co byste měli vědět
Leccinum duriusculum je hřibovité houby z rodu Leccinum. Klobouk lesklokorky zubaté (Leccinum duriusculum) je často zbarven hnědě, šedě a červeně. Barva dužniny je často šedá, růžová, bílá a žlutá. Žábry Leccinum duriusculum jsou pravidelně zbarveny šedě, zeleně, bíle a žlutě. Stonek je často zbarvený černě, hnědě, šedě, zeleně a bíle. Na řezu se zbarvení Leccinum duriusculum mění na modrou, šedou, zelenou, červenou a žlutou. Výtrusný prach je často zbarven hnědě a žlutě.
Původně ji maďarsko-chorvatský mykolog Stephan Schulzer von Müggenburg v roce 1874 nazval Boletus duriusculus, Rolf Singer ji v roce 1947 převedl do rodu Leccinum.
Identifikace houby
Klobouk
4 až 15 cm, vypouklé, nakonec (ale zřídka) s téměř plochým středem. Pokožka často mírně vyčnívá nad rourky. Barva klobouku je různá - nejčastěji světle šedá až příliš tmavě šedá nebo červenohnědá. Povrch je suchý, jemně sametový, někdy velmi jemně šupinatý, stářím se stává hladkým a někdy praská.
Rourky
Volný nebo téměř volný pahýl. Až 2.délka 5 cm. nejprve krémový, pak šedobéžový. Póry jsou kulaté, malé (asi 0.3-0.4 mm v průměru), béžové a při poranění mění barvu na světle hnědou.
Stonek
8-15 cm x 1.5-3 cm, pevný, rovný, pod kloboukem mírně zúžený, válcovitý až mírně kyjovitý na bázi. Jeho barva je nahoře téměř bílá, dole bělavá až béžová. Pařez je zcela pokrytý jemnými šedavými až téměř černými šupinkami, většími až k bázi, často uspořádanými v řadách, které na vrcholu pařezu někdy vytvářejí síťovitou strukturu.
Flesh
Hustý a hustý. V klobouku a v horní části pařezu je bílý, při poranění zčervená, po chvíli se mění na tmavě šedofialový nebo téměř černý. Na bázi pařezu je barva často žlutozelených odstínů a při řezu se místy mění na modrozelenou. Vůně je nerozlišitelná. Chuť je neosobní až mírná.
Výtrusy
Vřetenovitý tvar s kuželovitou špičkou. S rozměry 14-16 x 4.5-6 μm. barva sporného otisku je tabákově hnědá.
Habitat
Tvoří mykorhizu s různými druhy a hybridy rodu Populus (topol), zejména s topolem bílým (P. alba) a osika (P. tremula). Dává přednost vápenitým jílovitým půdám, ale vyskytuje se i na písku nebo hlíně. Objevuje se od léta do pozdního podzimu. Není běžný.
Leccinum duriusculum Etymologie
Leccinum duriusculum (Pohlaví: střední) vědecky popsal R. Singer a účinně publikoval v roce 1947. Název Leccinum duriusculum je z kombinace typů. Leccinum duriusculum má status legitimní.
Vědecká klasifikace druhu Leccinum duriusculum je: Fungi, Dikarya, Basidiomycota, Agaricomycotina, Agaricomycetes, Agaricomycetidae, Boletales, Boletaceae, Leccinum. Další informace naleznete na stránce R. Singer (1947, s. 122).
Synonyma
Boletus duriusculus Schulzer (1874)
Gyroporus rufus var. duruisculus (Schulzer ex Kalchbr.) Quél. (1886)
Suillus duriusculus (Schulzer ex Kalchbr.) O.Kuntze (1898)
Krombholzia duriuscula (Schulzer ex Kalchbr.) E.-J.Gilbert (1931)
Krombholzia aurantiaca subsp. duriuscula (Schulzer) Maire (1933)
Leccinum aurantiacum subsp. duriusculum (Schulzer ex Kalchbr.) Hlaváček (1958)
Boletus populinus (Schulzer) Smotl. (1989)
Zdroje:
Foto 1 - Autor: Dürculusculus - Autor: Dürculusculusculus Gerhard Koller (CC BY-SA 3.0)
Foto 2 - Autor: Dulusculus Dulusculus Pumber (CC BY-SA 3.0)
Foto 3 - Autor: B: Gerhard Koller (CC BY-SA 3.0)
