Buchwaldoboletus lignicola

Co byste měli vědět

Buchwaldoboletus lignicola je vzácný druh hlívy z čeledi hlívovitých (Boletaceae) pocházející z Evropy a Severní Ameriky. Vyskytuje se na dřevě, parazituje na houbě Phaeolus schweinitzii. Má vyklenutý žlutohnědý až rezavohnědý klobouk, žluté až žlutohnědé póry a třeň. Dužnina nažloutlá, nad rourkami mírně modrající. Rourky zprvu jasně žluté, později olivově žluté, na vzduchu neměnné. Póry jasně žluté, při otlačení se nemění. Vůně a chuť nejsou charakteristické.

Roste v jehličnatých lesích, vázán na odumřelé pařezy borovic (Pinus), modřínů (Larix) a douglasek (Pseudotsuga); pravděpodobně také mykoparazit na Phaeolus schweinitzii. Byla však zaznamenána i na listnáčích, např.g. třešeň (Šutara et al. 2009).

Výskyt tohoto druhu na lokalitách není trvalý, protože jeho růst končí po vyčerpání živin ze dřeva, a jeho lokality jsou proto, na rozdíl od mykorhizních druhů hub, pouze relativně krátkodobé.

Další názvy: Wood Bolete, Houtboleet (Nizozemsko), Žltavec Drevový (Slovensko), Hřib Dřevožijný (Česká republika), Brauner Nadelholzröhrling (Rakousko), Nadelholz-Pulverröhrling (Německo).

Identifikace hub

1. Cap

   Klobouk je vypouklý, ve stáří se rozšiřuje, a měří 2.5-10 cm (1.0-3.9 palců v průměru. Okraj klobouku je opatřen pruhem sterilní tkáně, která je v mládí svinutá dovnitř. Povrch klobouku je zpočátku jemně sametový, ale v době zralosti se na něm často objevují jemné praskliny. Barva je rezavě hnědá až žlutohnědá. Snadno se odlupuje od houby, slupka je od žluté dužniny oddělena tenkou želatinovou vrstvou a lze ji přes klobouk posouvat sem a tam.

2. Póry

   Póry jsou malé a hranaté, měří 1-3 na milimetr, zatímco trubičky jsou dlouhé 3-12 mm. Povrch pórů je ve zralosti žlutavý až hnědožlutý, při poranění se zbarvuje do modrozelena.

3. Dužnina

   Dužnina může na řezu nebo jiném poranění zmodrat, tato reakce se však vyvíjí pomalu nebo se nemusí objevit vůbec.

4. Stonek

   Stonek měří 3-8 cm (1.2-3.1 v) dlouhý o 0.6-2.5 cm.2-1.je zhruba stejně široká po celé délce nebo užší na bázi. Na bázi třeně je žluté mycelium.

5. Vůně a chuť

   Vůně je mírná a nasládlá, ale u starých exemplářů bývá občas popisována jako odporná. Jedlost B. lignicola není s jistotou známa.

6. Výtrusy

   Elipsoidní, hladké, o rozměrech 6-10 × 3-4 µm.

7. Otisk výtrusů

   Olivově hnědá.

8. Stanoviště

   Rozšíření v Evropě od nejsevernějších subarktických oblastí na jih až po Švýcarsko a v Severní Americe od Ontaria a Quebecu na jih až po Pensylvánii. V České republice je považován za ohrožený druh. Vyskytuje se pouze tam, kde houba Phaeolus schweinitzii roste a mikroskopické testy odhalily, že je parazitický na tomto druhu. Oba druhy se vyskytují u jehličnatých stromů, jako je borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice východní (P. strobus) a modřínu opadavého (Larix decidua), méně často pak u listnatých dřevin, jako je třešeň ptačí (Prunus avium).

Podobné druhy

1. Xerocomus badius

   Roste někdy také na odumřelém tvrdém dřevě. Odlišuje se však viskózní kutikulou víčka a různě zbarvenými plodnicemi.

2. Buchwaldoboletus hemichrysus

   Vzácný, vytváří větší plodnice, jeho klobouk je v mládí jasně (sírově) žlutý a dužnina na řezu výrazně modrá.

3. Gyrodon lividus

   Má trubky sbíhající se na kmeni, ale v mládí s menšími póry a roste pod olšemi.

Taxonomie a etymologie

Původně jej popsal Franz Joseph Kallenbach v roce 1929 jako Boletus lignicola, jeho současné jméno mu dal mykolog Albert Pilát v roce 1969.

Druhové jméno pochází z latinských slov lignum "dřevo" a slovesa cǒlěre "obývat".

Synonyma

1. Boletus lignicola Kallenb., Pilze Mitteleuropas 1(9): 57 (1929) (basionym)

2. Boletus hemichrysus var. mutabilis Peck, Bull. N. Y. St. Mus. 8: 104 (1889)

3. Boletus sulphureus f. silvestris Kallenbach, Ann. Mycol. 22: 410 (1924)

4. Gyrodon lignicola (Kallenb.) Heinem., Bull. Jard. Bot. État Brux. 21: 238 (1951)

5. Ixocomus lignicola (Kallenb).) Konrad et Maublanc. Les Agaricales, s. 131 (1952)

6. Phlebopus lignicola (Kallenb.) M.M. Moser, in Gams, Kl. Krypt.-Fl., Edn 2 (Stuttgart) 2b: 31 (1955)

7. Pulveroboletus lignicola (Kallenb.) E. A. Dick et Snell, Mycologia 57(3): 451 (1965)

8. Pulveroboletus lignicola (Kallenb.) Pilát, Česká Mykol. 19(3): 180 (1965)

9. Xerocomus lignicola (Kallenb.) Singer, Annls mycol. 40(1/2): 43 (1942)

Zdroje:

Foto 1 - Autor: Gams, Gams, Gams, Gams, Gams, Gams, Gams, Gams: LukeEmski (CC BY-SA 4.0 International)

Foto 2 - Autor: 2010-09-05 (CC BY-SA 3.0 Unported)

Foto 3 - Autor: James Lindsey (CC BY-SA 2.5 Generic)

Foto 4 - Autor: James Lindsey (CC BY-SA 2.5 Generic)

Foto 5 - Autor: M: Eric Smith (esmith) (CC BY-SA 3.0 Unported)